Perseverace

Se vrací na každé ráno stejné místo.
Pěšina pod ořešákem, kde listí nikdy nedopadne.
Vítr směr tam má vždy stejný směr, i když žádný směr nevanul. Směr.

Myšlenka se vrací dřív než on.
Není hlasitá. Jen se opakuje. Směr.
Stejná slova, stejný rytmus.
Jako by byl jen ozvěna, která zapomněla, co opakuje.

Jít jinudy.
Přes louku, kolem potoka, mezi šípky.
Ale i tam ho našla.

Někdy si myslí, že je to vzpomínka.
Jindy, že je to chyba v čase.
Ale nejčastěji jen sedí pod ořešákem a nechá ji mluvit.
Protože ví, že zítra přijde znovu.
A on taky.